CZ/ Vyrobeno s láskou a respektem k materiálu!
„Saně nebo sáně jsou dopravní prostředek, který se pohybuje klouzáním po sněhu. Skládá se ze dvou sanic a nástavby mezi nimi. V oblastech s velkou sněhovou pokrývkou byly saně v minulosti prakticky jediným prostředkem pro dopravu nákladů. Saně jsou pro pohyb po sněhu výhodnější, než kolová vozidla. Je to proto, že se podkladu dotýkají na větší ploše, a proto se méně do sněhu boří. Poháněny mohou být buď lidskou silou, gravitační silou nebo spřežením, které je tažené koňmi, severskými psy či soby„….tolik z odborné literatury.
Saně určené pro psí spřežení musí být pružné, pohyblivé, odolné vůči nárazům, musí držet rovnou stopu. Všechny spoje u toho dílka musí být pohyblivé, aby se saněmi dalo náklonem zatáčet v zatáčkách. Jednotlivé vrstvy dřeva jsou ohýbány a pak na sebe nalepeny, aby držely požadovaný tvar a zaručovaly pružnost. Tyto všechny vlastnosti mají saně, kterým se v české musherské komunitě říká Chlaňovky a odkud, že tyto saně pocházejí?
Pokud si budeme povídat o Františkovi Chlaňovi (ročník 1947), můžeme povídat i o historii mushingu v Čechách. František Chlaň je totiž jakou-si živoucí legendou českého mushingu. Kdo by to řekl, ale mushing se u nás začínal rozvíjet někdy v osmdesátých letech minulého století a tento člověk byl u toho.
Autorka Líba Pečená ve své knize mluví o tom, že by si každý měl nalézt plemeno psa, které ho chytne za srdce. Někteří lidé hledají své plemeno celý život a nenaleznou je, někdo v tom má naprosto jasno okamžitě. U Františka Chlaně to je jednoznačně aljašský malamut. Od samého začátku jeho sportovní kariéry patří jeho srdce malamutům a František je malamuťář do morku kosti.
František se 1981 stal majitelem štěněte aljašského malamuta Abipon Del Monte od chovatelky Hany Petrusové. Byl to první vrh malamutů narozených v tehdejším Československu. Stal se tak i prvním musherem malamuťářem u nás. Jako každý začal nejprve jezdit na lyžích a postupně propadl kouzlu mushingu a věnoval mu veškerý svůj volný čas. Tenkrát bylo Františkovi 34 let.
V roce 1985 se začínaly organizovat i první závody psích spřežení. Majitelé jednotlivých psů se sdružovali a zapřahali psy do spřežení a vždy jeden vyvolený se účastnil závodu jako musher. Nebylo tehdy moc běžné aby někdo měl psů víc, ale to se postupem času začalo měnit.
V dalších letech František rozšířil svoji smečku vlastním chovem ve své Chovatelské stanici 5th mile, která byla založena na psu jménem Blix of Steep hill kennel, koupeném od německého mushera Horsta Toeffels z Hohenstadt. Díky neuvěřitelnému přepočtu německé marky k české koruně a podlomené socialistické ekonomice dlouho František tajil, kolik opravdu za tohoto psa zaplatil. Až nedávno rodině přiznal, že to byly téměř jeho tři měsíční platy!!!
František coby zvídavý technik, vyučený strojař, zkoumal saně s kterými se tenkrát závodilo. Převažoval typ zvaný jeklovky. Jednalo se o železné saně svařené z profilů jekl. Jak už proces výroby napovídá, saně byly těžké a nepoddajné. Františkovi to vrtalo hlavou a začal o saních více přemýšlet. V té době nebyl internet a nebyla dostupná žádná zahraniční literatura. Jediné co tu musheři měli, byly knihy Jacka Londona naplněné romantikou a útržkovitými technickými informacemi, které se musely hledat mezi řádky. Bylo mu jasné, že saně musí být ze dřeva. Až do těchto dní byl František zaníceným veteránistou, kde využíval své strojařské zručnosti. Pracoval zde i se dřevem, a to ohýbáním dřevěných lamel a jejich vrstvením. Stará auta- veteráni, měla většinou dřevěný interiér s polstrováním a pokud někdo chtěl mít svého veterána na špičkové úrovni, musel ovládat všechna potřebná řemesla. V době socializmu bylo na vše času dost. Nikdo nikam nespěchal.
V garáži rodinného domku v Hrdějovicích u Českých Budějovic začaly vznikat první dřevěné saně a rodily se metodou pokusů a omylů.
Proces byl takový, že po první jízdě s prvně vyrobenými saněmi došlo na to, že byly rozštípány a spáleny…..stejný osud potkal i druhý vývojový model. „ Nedalo se na nich vůbec jezdit. Byly tvrdé, při jízdě na muldách skákaly a ani na rovinách nedržely stopu. Tehdy jsem totiž ještě nevěděl, že sanice musí mít určitou délku a musí být usazeny mírně do klínu, a nebo že čepy u jednotlivých prvků nesmí být sraženy napevno a slepeny, ale že naopak musí být uloženy volně a staženy provazy, aby konstrukce byla pružná a saně při jízdě mohli takříkajíc pracovat“ Vzpomíná výrobce na své začátky. Další saně byly už úspěšnější a už do kamen nešly.
V roce asi 1986 se František se svými saněmi a čtyřmi psy zúčastnil prvních závodů v Novém Městě na Moravě. Zde si všimli jeho modelu i další vyznavači tohoto sportu a od té doby se pro něj výroba saní stala slušnou formou přivýdělku. V prosinci 1989 se poprvé dostal na závody za hranice, konkrétně do rakouských Alp, kde uskutečnil i svůj první export. S přibývajícími zahraničními zájemci se od roku 1993 začal výrobě saní věnovat profesionálně a postupně své výrobky zdokonaloval.
Dnes má v nabídce šest různých typů, od lehkých 8,5kg vážících saní sprint až po těžké saně expediční o hmotnosti 35kg, s délkou sanic od 2,4 do 3,4 metrů s podpěrnou polyethylenovou deskou pod nákladovým vakem, tzv. tobogán. „ Expediční saně jsou široké 64cm a vysoké 95-105cm. Je možné na ně naložit až 150kg a utáhne je 8 a více psů“ říká František.
V současné době František vyrábí v průměru 40 kusu saní ročně a z toho asi 80% exportuje do celého světa. Jeho výrobky jsou určeny pro rekreační i závodní účely. V minulosti získával své zákazníky hlavně na závodech psích spřežení, kterých absolvoval v minulosti více jak stovku a pyšní se mnohými úspěchy doma i v zahraničí. K nejhodnotnějším patří jedno třetí a několik čtvrtých míst na mistrovství Evropy se 4 a 6 malamuty.
A propagace? Zákazníci si Františka Chlaně většinou hledají sami, protože mají doma staré saně, které potřebují opravit, a nebo i poslední dobou na webových stránkách www.sled.cz, které jsou ve čtyřech jazycích: česky, anglicky, německy a francouzsky. Na stránkách naleznete celý sortiment saní, ale i káry, které musheři potřebují pro podzimní přípravu psů. Jak říká František, káry vyrábí nerad, protože práce se dřevem je mu milejší, ale lidé je chtějí, tak co mu zbývá? Káry stejně jako saně jsou vyvíjeny na základě zkušeností a potřeb závodníků. Dílna pod zahradním domkem se během roka mění z truhlářské na zámečnickou a pak zase naopak. Nejde dělat obě řemesla v tak malém prostoru najednou. A pokud poznáte preciznost samotného Františka, je Vám jasné, že vždy musí vše být naprosto tip ťop a ve všem naprostý pořádek. Žádná divočina.
Františkovu preciznost můžete vidět úplně na všem co dělá. Vzorně upravená zahrada s celou řadou zlepšováků. Skvěle vymyšlený kompost, kde na konci ze psích bobků vyrůstají cukety. Nádherná recyklace, která dokáže zpracovat vše. Zahrada je Františkovo hobby, když je unaven prací v dílně, pracuje na zahradě. Při naší poslední návštěvě jsme k tréninkové káře dostali ještě hromadu rajčat a okurek….